Příběh rodiny Junkových, kterým sociálka odebere osmiměsíční dceru, protože alternativní život vyznávající rodina jí dala „nepovolené” jméno Jitřní záře. Po zásahu ombudsmanky se holčička rodině vrátila, ale kauza už si žije vlastním životem. Média situaci interpretují jako střet maloměšťáctví úředníků využívajících byrokratického formalismu ke zkomplikování života těm, kteří se jim prostě nelíbí. Alternativní životní styl Junkových zkrátka provokuje. Jitřní záře se tak záhy stává symbolem zvůle státního aparátu vůči nonkonformním postojům, a zároveň symbolem občanského vzdoru. Kde jsou hranice mezi normálním a alternativním? Kde začíná a končí svoboda jedince rozhodovat o tom, jaký život a podle jakých pravidel povede? Jak má, nebo musí stát zasahovat do rodičovských práv?